Duben 2010

Hladina tam dole aneb když se někdo snaží popsat moře jinak

27. dubna 2010 v 20:12 | Katka |  Mé uvažování

Moře

Moře...velké modré....jaké je?Velké a... modré?Ale co je vlastně v něm?Toť otázkou,která zůstává na mě abych ji zodpověděla.

Je to všude,ale je to tak...

24. dubna 2010 v 22:51 | Katka |  Mé uvažování
Jo,jo už jsem tu zas.
Po delším pozorování věcí kolem mě jsem se rozhodla vyjevit Vám kus z tuzemského jara,které je všude stejně,jako jeho kamarádka alergie.
Tak jsem vyrazila do přírody na vzdoušek a začala fotiti.Do počítače jsem začala pumpovat fotky ale stejně si myslím,že vidět,slyšet a cítit to na vlastní smysly je to nejlepší.Fotky,které budou následovat jsou z karvinsé přírody,které jakože moc není.Je to ojedinělý úkaz.Takže POZOR!
(pod perexem fotky)

Ukryto za modrou zdí-Předmluva

22. dubna 2010 v 8:28 | Katka |  Moje tvořivé mozkové buňky

Předmluva

"K čertu!" No jistě, k čertu, to bylo Johnovo oblíbené slovo. Kdykoliv k tomu měl příležitost, radostně si zanadával. "Zapomněl jsem doma ploutve." Mé oči se provalily navrch. Je to typické? Ne, to jistě ne.
"Nevadí ti, když pro ně domů ještě zaletím?" Jasné bylo, že jsem z toho nebyla nijak moc nadšená, ale snad jsem to na sobě nedala znát. "Jistě, ale pospěš si." Větu jsem zakončila snad milým úsměvem.Vůbec jsem nebyla nadšená z toho,že budeme prozkoumávat podvodní svět.Znělo to nádherně,ale v této končině jste mohli narazit maximálně na malého mořského ježka.Ti mě ,ale vůbec nezajímaly.Co z nich máš?Jen píchají a plazí se po dně.
No,i přesto všechno jsem mu chtěla udělat radost.
Když ani po deseti minutách nepřicházel,sedla jsem si na kraj mola a čvachtala nohama ve slané mořské vodě.Pod nohama se mi proháněly vlnky,nad hlavou mi svítilo slunce.Zanedlouho mě šumění
moře
ukolébalo ke spánku….

Švihla jsem nohou.Jau.Nejspíš jsem něco zasáhla.Rychle otevřela jsem
oči abych se ujistila,že to bylo něco zanedbatelného.Rudá barva se z Johnova nosu hrnula jako vodopád."Ty jsi trubka"řval a tiskl si mokrou ruku k nosu."Chtěl jsem tě je vylekat a ty hned takhle."Byla to směšná situace a já jsem tak tak udržovala smích.Náplastí jsem mu ošetřila malou ranku skrývající se nad jeho horním rtem.
Asi po hodině připravování jsme se mohli vydat do hlubin.
moře


Voda byla nepříjemně chladná a i přesto,že jste si na to brzo zvykli,zůstal ve vás po celou dobu pod vodou zaklíněný nepříjemný pocit.I přesto,že jsem ze začátku nebyla nijak moc nadšená,začínalo se mi to líbit.Rychlými tempy jsem vodu nechávala za sebou a na mořské dno jsem hleděla zároveň s údivem i respektem.
John nás zavedl do temnější části moře,kde zdrojem světla byla jen voděodolná slabá baterka.
Nádherné koráli ve všech barvách přes,které se převalovali už zmiňovaní mořští ježci,se na světle leskli.Jakoby jim to přinášelo tolik zážitků,co za celý svůj život neviděly.Naprostá tma obklopovala jejich životy,jako docela obyčejná věc,když je ale osvítil kužel baterky,jako by dostaly nový smysl žití.
Dál byla už jen tma.Děsivá ale přesto útěšná.Sem tam se pod kameny mihlo něco,ale ihned to zase ztratilo smysl a změnilo se ve hru vody a světla.
Byla jsem tak zaujatá proti moři,že jsem nechápala a ani nechtěla chápat,co se v něm skrývá.Až teď když jsem to poznala jsem uvěřila,že svět nahoře není jediný,který existuje.Co mraky a oheň?Je i tam všechno okouzlující a plné barev?
Tak unešená překvapivým zjištěním jsem se pomalu,ale jistě,vzdalovala od Johna.Připlula jsem k němu blíž.Bublinky,které vycházely z přístroje mi sem tam zakryli výhled.S využitím nohou a rukou jsem se s ním skrz písmenkovou ruční abecedu,praktikovanou už v první třídy,jako šifra pro šmejdivé učitelky,domluvila,že poplavu jinudy.Z jeho výrazu,ale bylo poznat,že vnímá jen zpola.Prohlížel si mořskou sépii.Chapadly sem tam zavadila o jeho skafandr.Jak želatina se táhla mořem.A John samozřejmě za ní.Otočila jsem se zády k němu a připlavala jsem k druhé straně korálu.
To,že John obdivoval sépie,chobotnice a jiné mořské potvůrky jsem chápala.Vždyť pracoval,jako ošetřovatel ve seaparku za městem.Ráda jsem tam s ním chodila a společně jsem si pohrávali s delfíny.Jednou mě dokonce přepašoval a spolu s Ditou(mou druhou kamarádkou)jsme se dostaly až do vody k delfíním adolescentům.Zážitky,které jsem si z toho dne přinesla byly úžasné,až se sama diví,proč mám k moři celý život takový odpor.
Poslední zbytky paprsků mi posvítily do očí.To mě probralo ze zamyšlení.Pokoušela jsem se tedy dostat dál.Skrz husté mračnou písku,který zvířilo hejno tresek jsem se prodrala až k malému útesu.Vlny zde nebyly skoro žádné a břeh byl daleko.Měla jsem štěstí,že jsem byla v klidné části moře.Kdybych se vydala více na jih,už bych někde ležela na dně moře rozdrcená o skály a okusována mořskými dravci.
Kvůli velkému nadšení z mořských živočichů žijících převážně na skalách a v jejich puklinách,jsem se rozhodla,že útes prozkoumám.Popadla jsem baterku a kvůli nedostatku světla pro mé oči jsem ji rozsvítila.Bylo jasné,že dlouho už fungovat nebude.
Slabý kužel světla se rozplynul.Kužílek najednou zmizel a přede mnou vyvstala
obrovská díra.Když jsme pohlédla dolů zjistila jsem kam světlo zmizelo,bylo to tak slabé,že hloubka s baterkou zatočila.
Najednou se mě zmocnila až dětinská radost.Za každou cenu se musím dostat dolů a zjistit kam to vede.Byl to pošetilý nápad,ale v tu chvíli se mi líbil.A nikdy jsem toho rozhodnutí nelitovala.Věřila jsem si,protože v plavání jsem byla přebornice.Baterkou jsem objížděla každou skulinku a dírku.Vůbec jsem netušila ,jak ale světlo za mými zády najednou zmizelo.Byla jsem uvnitř hrůzostrašné podvodní jeskyně a ve mně to vyvolávalo jen čirý adrenalin.
Baterka zhasla.V tu chvíli jsem byla jen udivená,ne vystrašená.Tma mě obklopovala ze všech stran…….



Jestli najdete nějaké chybky,tak se omlouvám.Nejspíš jsem e přehlédla....
Katka XD

Jak se to vezme?

20. dubna 2010 v 21:25 | Katka |  Mé uvažování
Po hodně dlouhé době opět začínám písať.Víra se mi zdá jako vhodné téma ke kterému mám hodně blízko.Víra se dá bráti různě.
Já a náboženská víra to k sobě moc nejde.Ne,že bych byla nevěřící ,ale věřící úplně taky nejsem.Jsem něco jako polověřící.Ten Bůh,kterého uznávám je zcela vymyšlený.Před písemkou nebo zubařem se
mraky
až modlím ať to zvládnu.V jiných příležitostech to,ale vynechávám.V podstatě věci je Bůh někdo,koho si každý může vytvořit sám.Každý má svého vlastního malého bůžka a přitom je to jen jeden převtělený do mnoha různých podob.Jak vlastně Bůh vypadá?Má bílé vousy a pleš nebo je to mladík s dlouhými vlasy?Fantazie každého z nás pracuje jinak a tak se Bůh zjevuje v mnoha formách.


Jako víru taky můžem brát třeba víru v úspěch,nebo taky neúspěch.Víra v to ,že zvládnu komunikaci a konečně se vykuklím z mé tiché kukly vyšla na prázdno.No co.Snad se to vykuklí někdy v budoucím čase,až se Bůh rozhodne,že už jsem se snažila dost.Nebo ne?Snažila jsem se málo?


Katka XD

Trailer Eclipse-Zatmění-české titulky

12. dubna 2010 v 21:47 | Katka

Trailer Eclipse

Tak jsem si pročítala Bravíčko a narazila jsem na zprávu,že po netu už kolují nové trailery na Zatmění-3.díl Stmívání.Film by už měl být 1.července.Sice ještě né přeložené do češtiny,ale stejně si myslím,že bez překaladu z toho mám lepší požitek.Podle traileru vypadá,že 3.díl bude lepší než ten druhý.Moc se už těším až s Katkou vyrazíme do Cinestaru a zase si to užijem.No co,tak já už Vás nechám a užijte si to


,


Animovaná koza

8. dubna 2010 v 21:25 | Katka |  Den naopak

Animovaná Koza

Jako první příklad mých popletených snových myšlenek jsem vybrala ten nejpošahanější sen ze všech mých pošahaných snů.Tak pokračujeme........

Koza?Sama jsem se tomu divila.No i když,abych byla přesnější kozel.Z hlavy mi vystupovaly obrovské rohy.Rohy větší než sama moje hlava.Všechno jsem to sledovala,jako by to byl někdo jiný.K tomu všemu to bylo strašidelně animovaný ,i já.Ale jak asi víte ve snu jsem nějak podvědomě tušila,že ten kozel jsem já.
Ležela jsem na nějaké obrovské kupě sena.Moje vyvalené bulvy vypadaly hrozně srandovně.
Pomalu jsem se zvedla,nejdřív na přední pak na zadní a už jsem stála na všech čtyřech. kopytech.Netušila jsem kam mě to nožky nesou a doklopýtaly až k malým dveřím.
Rohama jsem se otřela o dvířka a zaťukala.Dveře se otevřely a vysypala se na mě kupa sena.
Zmocnila se mě až dětinská radost z tolika sena.Neúnavně jsem se začala zakusovat do sladké trávy.To je ale mňamka.
Tak to pokračovalo až do konce mého snu.Chodila jsem od domu k domu a vždy se na mě vysypala kupa sena.

Jaký je tedy závěr?Byla jsem animovaná žebrající koza....a to je terpve začátek.....
Koza-já

"Za všechno vděčím rodičům..."

6. dubna 2010 v 19:37 | Katka |  Mé uvažování
Poslední dobou sedám ke compu vždy,když se hladina mého štěstí a smutku vychýlí z normální linie.Tak jako právě teď.
Když mi moje mamka promlouvá do duše jsem v tu chvíli neskonale otrávená.Když ale o tom pak přemýšlím,napadají mě různé věci,kvůli kterým ke mně promlouvala.Poslední dobou se mi to zdá strašně časté.
Chvíli si připadám,jako rozmazlený fracek,chvílí zase hrozně ukřivděná a zraněná.
Touto dobou se neustále a neúnavně snažím přesvědčit mamku,abych si mohla rozšířit obzory a zkusit hrát na nějaký pěkný hudební nástroj.Jedním z několika problémů je ale ,že jsem na to moc stará a prý to stojí moc peněz.Hrozně mě to mrzí,ale za to chápu mé rodiče.Jsem takový typ člověka,kerý se snaží za každou cenu umět nebo aspoň vyzkoušet .Moje povaha totiž nejde změnit i když bych někdy moc,moc chtěla.Nebudu se tím dál zajímat a nechám ať si osud rozhodne......


Kašlu na obrázky

Katka DX

Úvodní článek k rubrice

6. dubna 2010 v 11:40 | Katka |  Den naopak
Rubrika Den naopak může znít trošku divně a pro mnohé z vás to vůbec nedává smysl.
Den naopak bude něco jako sklad mých nočních myšlenek,čili snů.

Ti co nemají moc velkou představivost a fantazii -mé sny se Vám budou zdát pošahané a čudné.Některé sem vůbec nebudu uveřejňovat kvůli...jejich obsahu.Ne...nemyslete si žádné nechutné blbiny,jen že třeba vůbec nedávají smysl.

Takže teď Vás nechám nahlédnout do svého podvědomí.....

Relativní věc

6. dubna 2010 v 9:52 | Katka |  Mé uvažování
Došla jsem k tomu názoru,že články na téma týdne mě baví psát skoro ze všeho nejvíc.Bude to nejspíš tím,že na vymýšlení vlatních témat jsem úplné dřevo.
Zdraví....zdaví to je relativní věc,kterou má každý aspoň trošku.V této době se já těším superovému zdraví,ale i při tom nechodím do školy.To se tak někdy pěkně semele.
Zdraví závisí hlavně na stylu vašeho života.Zdraví jde rukou v ruce se štěstím.Pokud štěstí není na seznamu vašeho majetku,většinou máte často zlomenou ruku či nohu.

Po té co babička prodělala operaci kvůli rakovině,začala jsem všechny co ji prodělali taky obdivovat.Musí to být hrozné.No ale proč to tady vlastně píšu?Jasně,že to není zábava.

Kroužky krouží jak supi

5. dubna 2010 v 23:27 | Katka |  Mé prodloužené já!
Prorazila jsem tu smůlu na kroužky a konečně našla zálibu,která mě baví a ještě k tomu tam jsem šťastná.Zjistila jsem,že doslava miluju divadlo a hraní.Jo já vím jsem trubka,ale potřebovala jsem to někam napsat,protože by mi asi pukla hlava.Ještě jsem nehrála na jevišti před diváky,ale myslím,že bych to k životu ani nepotřebovala,vystačila bych si s tím co mám,zkoušky by mi stačili.Neříkám,ale ,že zahrát si před diváky na pódiu není moje vysněné štěstí,které kdyby se uskutečnilo asi bych odletěla na Mars.To neříkám,moc ráda bych si to zkusila.Třeba jen hřiba nebo psa.
Nechápu to ale.Jsem tam teprve nějaké dva,tři měsíce a už to žeru jako bych tam chodila 5
Kroužky
let.Vystřídala jsem....počkejte hned to spočítám.....6 kroužků a až ten sedmý mě osvítil novou chutí do života.Někteří mají to štěstí,že svůj oblíbený hobby najdou hned na poprvé a trefí se ,třeba to pak vykonává i jako práci.Já jsem ale musela nakousnout skoro do všech oborů,které existujou.Přes tanec,ke kultuře,zvířatům až ke sportům.No a dál bych zkoušela nové!Jo já jsem taková úchylka,že bych nejradši zkusila všechno co jde.No,možná se dám na hraní na kytaru i když všichni říkají,že jsem na to moc stará.A to mi je třináct.
A tady je výčet mých kroužků

Permoník-absolvovaný kvůli mamce,která poté zjistila,že já a zpěv jsem zapřísáhlí nepřátelé.

Gymnastika-kterou jsem prošla v mladém věku a kterou zrušili asi za měsíc po mém nastoupení

Plavání-kde jsem se naučila plavat a potápět se a které jsem vzdala hned po prvních závodech

Aerobic-do kterého jsem chodila ráda a z kterého jsem chodila sedřená jak kůň

Přírodovědná stanice-se zvířaty jsem si rozumněla,přestala jsem sem chodit kvůli odchodu vedoucí

2xkroužek kreslení-nevím z jakého důvodu mě to nebavilo


Kroužky krouží jak supi,mě ulovili už 6x



No tož to je vše, já se loučím a jdu se znovu nechat sežrat krokodýlem,mějte se a dobrou. PS:Zdá-li se Vám tento článek zmatený,ignorujte to.Psáno v hluboké únavě.
Katka XD

Velikonoční nuda

5. dubna 2010 v 22:46 | Katka |  Mé prodloužené já!

Průpleskkkkkk

Velikonoce jsou čím dál,tím víc nudnější a nudnější.Rok co rok sedíme u babči a koukáme na telku.Jen tak znuzeně koukáme,přepínáme kanály z jednoho na druhý a k tom všemu ukusujeme hlavu pečenému beranovi.Když se sem tam objeví nějakej ten koledník,všichni se snaží mít co nejychleji za sebou.Nastaví svou část těla,která má být propleskána nejméně ze všech stran,obdarují koledníky nějakým tím vajcem a snaží se koledníka skoro až vystrkat všemi možnými způsoby.

Vánoční Velikonoce po našimu

2. dubna 2010 v 18:36 | Katka
Někdy mě blog.cz hodně zaskočí.Téma týdne Vánoce?Za chvíli bude léto a jen málo z nás se znovu těší na tu zimu,plnou (a to jen když máme štěstí )sněhu ,nebo ťabračky,které se ani sníh říkat nedá.Vánoce jsou,ale i přes počasí skoro nejhezčí část roku.Většinou se totiž členové mé rodiny snaží

k sobě chovat pěkně,jak za celý rok ne.Krásně provoněná atmosféra nás pěkně naladí a pak už jen stačí zapálit andělské zvonění a Vánoce jsou perfektní.
Teď nad tím takhle vzpomínám s odstupem,ale když se znovu příblíží ten čas svátků,je to na roztrhání.Na poslední chvíli sháněn dárků,luxování celého bytu,vyhazování všech krámů,které by mohli o Vánocích překáže.
Já tohle všechno miluju.Jsem zvědavá jestli i za pár měsíců budu z tohot nadšená.No co no.Uvidí se....