Červen 2010

Nový začátek

30. června 2010 v 23:16 | Katka |  Mé prodloužené já!
Ták začínají prázdniny a já jsem hned ze začátku moc moc naštvaná.Nejenže nepřišla a ihned poté,co zjistila,že je úplně někde jinde,ale taky ukončila rozhovor a to jsme se an nestihli domluvit.Zajímalo by mě na co se zítra vymluví.Teda jestli přijde,že.Ani jsme se totiž nestihly domluvit v kolik se máme setkat.

No a jinak se mám fajn.Život plyne dál ve stejných kolejích,akorát Vás zase na pár týdnů opustím.Jedu totiž na jižní Moravu.Zatím vbec nic nevím,ale po absolvování hned všechno sepíšu na tyto řádky.
K dnešnímu dni.Ano hádáte správně.Jako školou povinný občan jsem dnes dostala oficiální
Bowling

nefalšované vysvědčení.Pár dvojek,které bych moc nechtěla rozebírat a které mi vůbec nevadí v rozhledu na prázdniny.A jelikož jsem za to "nádhené vysvědčení" dostala nějaký ten halíř,mohla jsem vyrazit s naší třídou na bowling.Miluju ji.Ani miluju naši třídu.I když mi někdy momentálně leze na mozek,nervy a nevím co všechno,tak ji mám ráda.Pěkně jsme si to užili.Já jsem skončila,jak nejlíp jsem mohla,to se ví s Kikčou.Žádná výhra z toho nebyla,ale abych pravdu řekla,je mi to fuk.Jen škoda,žes nepřišla.No,co se dá dělat.

Tak já teda padám.Přidala bych sem sken mého výza,ale úplně dole na tom vouřením papíru je napsáno : zákaz patisku.Takže smůla hoši a děvčata.Jdu chrápat.....Spěte sladce :)

KatkaXD
Bowling

Jestliže nejsem normální....

27. června 2010 v 19:46 | Katka |  Mé prodloužené já!
Procházím si tak jednou blogy.Rozklikávám blog X autorka píše "Nejsem jedna z těch normálních holek....".Dobře
Rozklikávám blog Y.Autorka píše "Jsem z jiné planety"
Rozklikávám blog Z.Autor píše "Vůbec nezpadám asi nejsem normální,snílek,který žije o samotě"
A já píšu "Jsem plně normální"

Je to takový přírodní zákon,jestliže všichni nejsou normální ,tak v podstatě to potvrzuje to,že normální jsou.Nechápete,že?Někdy se taky nechápu.Pokud žiješ máš dvě nohy a dvě ruce,hlavu a všechny orgány,které mít máš jseš normální.Něco nadpozemského je třeba mít 3 hlavy a vlasy na břiše.

Z toho vyvozuju,já jsem normální , jen myšlenkama jsem někdy mimo realitu.To ale nic neznamená,že ne?!

KatkaXD

Detektivka z dětského pohledu

26. června 2010 v 21:45 Moje tvořivé mozkové buňky
Tak tady je důkaz,že jsem se snažila býti spisovatelkou už ve velmi ranném věku.Tyto dobové rukopisy jsem vyhrabala ve svém dobovém šuplíku.Njedříve jsem vám to chtěla naskenovat,aby to bylo trochu zajímavější,ale taky aby to bylo k přečtení jsem to přepsala.Jelikož je to strašlivě dlouhé na mé pomalé ručičky,tak jsem si to rozkouskovala na čtyři díly.
Kdybych mohla,vsadila bych se s váma,že vás to bavit nebude,ale tenhle článek je něco jako pojistka,kdybych ten rukopis ztratila.Aspoň bych si ho mohla přeíst aspoň v digitální verzi.A těm,co to i přes nebezpečí unuzení k smrti budou číst,přeju hodně štěstí.
Kniha pochází asi z 2. třídy :)Alík
Jak to všechno začalo
Jednou seděli Lucka ,Eliška a Alík za lesem ve slámě.Alík,ale však začal štěkat a rozběhl se k lesu.Dívky se otočily a viděly neznámou osobu,jak tahá
za sebou sousedova koně Napoliho."Stůjte"pokřikla na zloděje.Zloděj se jenom uchychtl a zmizel i s Napolim ve křoví."Co s tím uděláme?"zeptala se Eliška "Nevím,měly bychom zavolat policii."Hned vytáhla mobil a naťukala 158."Haló"ozvalo se z mobilu."Tady Eliška Sdílková,chci nahlásit zloděje v okresu Milíkov."řekla Eliška."Blbý vtip"řekl policajt a položil.

Alík
Velký průšvih
"To máme vládu"řekla posměšně Eliška."Tak to zvládnem sami""OK"řekla Lucka.Eliška se zčerstva koukla na hodinky."Tři hodiny,musíme už jít,nebo přijdeme pozdě do Ponyklubu."obě nasedly na kola a pádily velkou rychlostí.Dojely na místo,ale nepřestaly myslet na Napoliho.Vůbec se proto nesoustředily na ježdění.Trénink skončil"Holky!!!"zavolala na ně Zuzka,když už všichni odešly."Ano?"řekly dvojhlasně."Není vám nic?Protože jste vždycky dost dobré,ale dnes to byla hrůza." "Máme starosti a ahoj" "Ahoj"zavolala na ně přes rameno.Holky se vrátily domů a domluvily se,že bude Eliška spát u Lucky.Holky dodělaly hygienu a vklouzly do teplé postýlky."Co uděláme?"zašeptala Eliška."Zítra je sobota,půjdeme na internet.Podíváme se jestli neutekl nějaký zloděj z věznice." "OK,máme času dost"Lucka hrábla do skříňky a vytáhla deník."Co napíšeme řekla a ohryzávala tužku"Ááá už vím."

DNES NĚKDO UKRADL NAPOLIHO POLICIE NEPOMŮŽE

Špatná zpráva
Ráno bylo deštivé a Lucka s Eliškou vstaly už v 7 h.Eliška zavolala Davidovi jejich spolužákovi.Ze sluchátka se ozvalo mrzuté" Haló" "Co haló" přece jsem ti včera říkala,že v osm přijdeme."Já myslel,že večer" "Né,teď tak můžeme?"zeptala se Eliška."Jó a čau" "Tak jdem"David bydlel dost daleko,tak nebraly kolo a šly na zastávku."Alé né,další autobus jede za hodinu.Jak se tam teď dostaneme"vyhrkla Lucka.."Táta" vykřikla Eliška."Co táta?" "Táta má to malé letadlo." "Super nápad" "Tatí" vykřikla,když vběhla do stodoly."Au"ozvalo se spod auta."Tatí svez nás k Davidovi"táta neměl námitky."Jedém děvčata"zahulákal a silou se praštil do předního skla.Dojeli a domluvili se,že pro ně zpátky přiletí v 10h."Čau"řekl taťka a vypadl z letadla."Tvůj taťka je,teda kopyto"řekl David a usmál se na holky.

Surfování na netu
"Tak jdeme ne?"řekl David a podíal se na Lucku,ta hned zčervenala."Tak jdeme vy milenci"David zapnul počítač."Napiš tam věznice Milíkov"řekla Eliška.Na obrazovce se objevilo
POZOR
UTEKL NEBEZPEČNÝ FRANTIŠEK KOPAL SE SVÝM KOMPLICEM JOSEFEM SKŘÍČALEM
"Komplic?"vykřikla Lucka.Alík zakňoural,ale né normálně."Jako by nám chtěl něco říct"řekla Eliška."Díky,víme ,co jsme potřebovaly nechceš jít na oplátku k nám?"zeptala se Lucka."Jó dobrý nápad"řekl David a nastoupil do letadla ,se kterým zrovna Eliščin táta přiletěl.


Katka XD

Příklad potrefenosti?

24. června 2010 v 21:32 | Katka |  Den naopak
Nejsem členem žádnýho uvítacího výboru,takže žádné ceremonie nečekejte.
Dnešní večer,nebo noc nazývám-li to jakkoliv,byl příkladem toho,že i úplný suchar může mít totálně šílené sny.A to dokonce takový nuďas,jako jsem já.Ani náhodou,že bych se s vámi o ten sen chtěla podělit,jen zděluji to,na co jsem přišla až teď.

Ale zase abych nebyla tak krutá,což já někdy pěkně umím -CINK-,tak vás nebudu ochuzovat,okrádat,nebo  jak se to vlastně říká.Co to melu,ochuzovala bych stejně jen svůj blog.Znovu dnes opráším moje staré dávno zapomenuté sny.Počkejte,malá chvilka přemýšlení,který je dost "slušný" na to abych ho předvedla před oči všem,kteří si to přečtou.

Výběr padl na Budulínka.Aktuální téma?Že by?

První krůčky

20. června 2010 v 19:26 | Katka |  Mé prodloužené já!
Po včerejším dni se opět dostávám domů ke klávesnici.Ne,že by mě to nějak těšilo,ale co už.Poprvé jsem se před lidma prošla v kostýmu a potěšila pár dětiček.
Jak už někteří ví chodím do Bambulesu,což je divadelní soubor,který hrozně moc miluju.I když...no nic,tenhle článek neměl navodit atmosféru smutku,či nějak tak.Takže jaký to byl pocit :).

Jelikož včera i dneska probíhá fesťák Dny Karviné,tak je samozřejmě vymyšleno spousta doprovodnejch akcí.A jedna z nich byla právě projížďka starověkým :) parním vlakem.My jsme tam společně s ostatníma "děckama" z kroužku chodili po vlaku převlečení za princezny,vodníky,čarodějnice a všelijaké pohádkové potvory a rozdávali bonbóny,takže pár dní si od sladkostí dám pohov.Ještě teď mám tendenci usmívat se na malé děti,zdravit je a ptát se jestli mají rádi bonbóny.Však se mi to už párkrát vymstilo :).
Vyfasovala jsem tedy růžové princeznovské šatičky a byla jsem připravená.Jak je známo já růžovou naprosto "miluju",takže jsem se cítila na stopro ve svý kůži.
Stávala jsem v pět a domů jsem se vrátila něco po druhé hodině.Moc jsem si to užila a chtěla jsem v tom pokračovat dále ale maminka s tatínkem si vymysleli,že musíme na chalupu.Já chtěla na koncert a do parku a přesto jsem zkejsla na stromě a přemýšlela o tom,kdo asi teďka vystupuje.
No co,snad to vyjde příští rok :(
Prázdno
Prázdno
Nevědět
Bratříček zapózoval
Západ
Někdo se mi tam připletl
Obloha
Počasí se umoudřilo až k večeru
Pohyb
Zachycen pohyb :
Loučím se s vámi



Katka XD

Už přichází ta zubatá s kosou

14. června 2010 v 19:55 | Katka |  Mé uvažování
Smrt...tak relativní a naprosto ožehavé téma.
Ale co je vlastně smrt?Je to když vám srdce přestane v jedné vteřině tlouct,reinkarnace,nebo vzetí na nebe.
Byla jsem malá a hloupá,i někdy v této době mám takové chvilky,ale už mnohem méně.
Smrt?

Maminka mě jednou našla ve vaně,jak smutně koukám do odtokové roury."Co se stalo?"přistoupila ke mně a chytila mě za rameno."Já nechci umřít"zašeptala jsem.
Psal se únor 2001 a já nechápala,jak se může stát,že letadlo v plné rychlosti může narazit do domů,ve kterých jsou stovky lidí.Můj malý dětský a primitivní mozeček prostě nechápal to,že někteří lidé dokážou být tak krutí.
Od té doby jsem se nutila nekoukat na zprávy a říkala jsem si,že jsou jen pro dospělé.Při každém záblesku té velké zeměkoule s tou frustrující znělkou jsem si zakrývala oči,jako by to byl ten nejhorší horor.
Co vlastně bude po smrti?Tma,nebo světlo?Horko,nebo ukrutná zima?Budu vůbec něco pociťovat a budu si pamatovat ty krásné chvíle,které se staly v mém životě.Co bude?Když už se to musí stát,nebylo by lepší vědět,co přijde potom?

Dokážu,ale někdy pomyslet na smrt,jako na vysvobození?Dokážu to pochopit u těžce nemocných,starých lidí,ale já se navždycky smrti budu bát.

Bála jsem se jí,bojím se jí a bát se budu.              Já nechci zemřít

Nakonec dodávám citace jednoho z mých komentářů

Nebojím se smrti kvůli jakési agresivitě,ale kvůli tomu prázdnu,které mě nejspíš bude naplňovat až naposledy uvidím své blízké.Dokážeš si představit,jak umřeš a prostě už nic nebude?Vůbec jenom tma a neskutečná touha znovu zahlédnout světlo?Neví,kde se to ve mě bere ale prostě cítím,že umřít nechci.


KatkaDX

Srovnání života s tím dřívějším

13. června 2010 v 13:43 | Katka |  Mé uvažování
Dobrý den,zdravím už zase si sem na svůj blog přicházím stěžovat a taky trošku vylévat zlost.
Včera jsem přemýšlela,protože jsem na to měla opravdu hodně času i příčin.
Začínám se příšerácky podobat dospělím.Co se stalo s mím slibem,že nikdy nebudu takový suchar,jako ti na druhém břehu?Kam se vypařiil?Dostala jsem totiž za úkol pohlídat moji předškoláckou sestřenku a šlo vidět ,že se se mnou nudí."Nědělej to,ukliď si to,nech toho nebo se zamočíš"Tak moc jsem si v tu chvíli byla protivná.
Jinak včerejšímu dni,kromě mého malého zjištění,bych nic nevytkla.Ve městě byla každoroční akcička Valíme se Karvinou.Sesetřenka si užila trampolínu a soutěže a já jsem byla šťastná,že můžu ucucávat ledovou tříšť a koukat na vystoupení.
T.G.Masaryk :)

Ztrácí poslední dobou mé články na zajímavosti a šmrncu,nebo se mi to jenom zdá?

Ufoun na návštěvě

9. června 2010 v 17:26 | Katka |  Jak se cítí.....
16.Dubna - Palubní deník

Hlášení ze dne 15.dubna zmizelo nenávratně v černé díře.K mému štěstí přispělo to,že zbylé záznamy byly zachráněny.
Právě se nacházím asi 5 vesmírných kilometrů od jakési modré planety.Podle vysílačů ji oblétajících jsem došel k závěru,že to bude nejspíše Zee - me.Je zde asi 500 pod nulou zatím využívám jen světru.
Na prohlídku planety se chystám 20. dubna,kvůli případným přípravám.

17.Dubna - Palubní deník

I nadále pokračuji v průzkumu a zdá se,že na Zee - mi dokáži pár dní přežít.

18.Dubna - Palubní deník
9:00
Žádné změny,proto přesouvám svůj start na dnešní osmou hodinu.Právě v tuto chvíli se snažím sehnat si zásoby a plánovat si svou špionážní akci.Sehnal jsem si skrz sootelajty fotky tamější organismů,abych dokázal správně zapadnout.Zdá se,že dominantním živoucím tvorem bude nejspíš člok.Končím

15:00
Nyní už dokonale ladím s tamější obyvateli.Slušivý kloubouk jakási hadřička omotaná kolem pasu.Denodeně bych to,ale nosit nechtěl.Sehnal jsem také masku vypadající velmi věrohodně. Všechen potřebný materiál jsem sehnal v obchodě Nitky z nitek.Fakturu pošlu v pozdější době.

19:45
Připraven na odlet

Přistál jsem v jakémsi pichlavém porostu,nemohlo mě napadnout,že je to chráněná jedlice nebo co.Ihned poté,co jsem vystoupil,na mě z křoví vyskočil zelený chlapík s puškou(nejspíše tamější lesní muž) a začal nadávat něco o Evropské unii.Pěkně jsem se na něj usmál poděkoval a šel si svou cestou.Zřejmě nechápal,ale já to nechal být.
V lese jsem potkal jen samá primitivní stvoření.Rohaté,chlupaté,některé jsem nechtěně pošlapal.Snažil jsem se je nějak narovnat ale poté jsem to vzdal.Snažil jsem se co nejdříve dostat ke čloku.
Konečně jsem zahlédl jakési tyče ,připomínající rakety připravené ke startu.Nezdálo se to moc pravděpodovné.Lidé do nich chodili tam a sem jako domů.Na své cestě jsem potkával spoustu čloků ,ale nejvíce mě zaujali siamská dvojčata,připojená jen na tenkém provázku,který jim oboum mířil do uší.Hrozně mě to fascinovalo.Nejspíše si spolu povídlai v duchu,protože oba stejně hýbali pusou a kývali hlavou.To musím pro naši civilizaci získat.Rozběhl jsem se k nim a vytrhl jim tu šňůrku z uší.V podstatě jsem je od sebe oddělil,pomohl jsem jim,měli by mi být vděční.Usmál jsem se na ně a odvětil "Nemáte zač."Vypadali celkem naštvaně.Úplně jsem vidě jak jim žhnou oči.Připravovali se na skok a tak jsem nemeškal,otočil se a utíkal.Běžel jsem,ale zdálo se mi,že jsem moc pomalý.
Konečně jsem se dostal zpátky do lesa.Schoval jsem se na strom a se strašnou legrací jsem pozoroval,jak si lámmou hlavu s tím,jak jsem se mohl takhle vytratit.Jakmile zmizeli už jsem se raději nesnažil pokračovat dále.Radši jsem se pěkně uvelebil v mojí pohodlné,železem vystlané kabince,zmáčkl raketo pilota a nechal se unášet vesmírnou gravitací...


Pepo

Přežila jsem....A chci stroj času

5. června 2010 v 13:17 | Katka |  Mé prodloužené já!
I´m back a jsem strašlivě smutná.Právě jsem se vrátila z nádherného odpočinkového dvojtýdnu a v pondělí se zase vydávám do té strašlivé,příšerné,otravné a nenáviděné školy.Naše paní profesorka nám dokonce přichystala uvítací akcičku v podobě písemky za matematiky.No ale pro vás bude rozhodně zajímavější průběh akciček,než abych si stěžovala na návrat do školy.

Nejdříve začnu Maďarskem.Fajn,fajn bylo to sice moc fajn,ale(a to se omlouvám) na cyklák to moc nemělo.Asi pětihodinová cesta tam v podobě namačkané rodiny byla neúnosná,ale jak už jsem psala přežila jsem.Miluju to nádherné prostředí poblí Egeru a i přesto,že Maďaři mluvili v podobě opiufoghujiúl jsem si to náherně užila.Každé ráno jsem si vstala kolem desáté,dala jsem si jejich proslavené pagáče,vklouzla jsem do 38 Pod vodovodem jsem si stupňové vody a vylezla až navečer.

A konečně jsem se dostala k cykláku.Někdo by si myslel./Celý týden pršelo a na kolech to musela mít"zábava"/
Miluju naši třídu a to i přesto,že všechno pozoruju s respektovanou vzdáleností.Stačí mi jen koukat a vědět,že aspoň něco se mi podařilo a že se to znovu celkem zlepšuje.
První třidny jen pršelo a přímo v tom největším dešti jsme se ve úterý vydali na Buchlov a do Buchlovic.Nahoru to byla teda pěkná makačka a dolů snad ještě větší.Vsadila bych se s vámi,že takové bahníčko,jaké jsme tam cestou z kopce zažili,jste ještě nezažili.Škda,že jsem vám nevyfotila mé botky,kalhoty a bundu.Bylo to hodně blbě naplánované,protože jsme pak měli jít  ještě na zámek Buchlovice.A kdo by takové ...hm...abych to řekla slušně zabhněné lidi pustil do tak opečovaného zámku.Nakonec se teda rozhodlo,že tam všichni nemusí,ale já jsem se jako správně zapálená pro věc rozhodla,že se přidám.Pod vodovodem jsem si myla boty,které se ještě teďka suší a šlo se.Musím říct...bylo to tam KRÁSNÉ :).....kdo nebyl nepochopí :).Cesta zpět ani nestojí za řeč.Ve středu se už vědělo,že se nikam nepodíváme.Lilo totiž celý den.K večeru se připravila repráky a program a všechno to začalo.Tleskám všem za progrma,na kterém jsem se vůbec nepodílela :).Potom následovala diskotéka.Musím uznat,že mě trochu sklamala,protože jsem jaksi seděla.No spíše jsem skalmala sama sebe.
Čtvrteeek byl nejlepší den tohoto týdne,měsíce a i roku.Ráno se vstávalo v 7 a den měl proběhnout bez kol.Autobusem jsme se dostali do Strážnice a potom jsme jeli po Baťáku do Petrova.Byly nám představeni plže,sklípky kde se skladuje víno.Zpátky do Strážnice a odsud zase do Milotic na Milotický zámek.Nic mě tam nezklamalo a dokonce jsem si koupila víno.Není mi 18 a víno jsem dostala úplně v pohodě.To je teda bordel:).Né,že by mi teda vadil.Nakonec ale víno skončilo u mamky ve skříni a já nedostala ani loka.Byl to plánovaný dárek :).
Poté nastal ten nejnádhernější večer ze všech nádherných večerů.Oběd jsme neměli a večeře nestala za nic.Ještě jsme měli večerní projížďku.Nikomu se nechtělo,všichni jen chtěli zůstat na pokoji nebo venku,ale za žádnou cenu né na kola.Ale nakonec rozhodli a jelo se.A já jsem nelitovala,nikdo nelitoval.Páni profesoři připravili překvapení a ve vážně krásné rstaruraci,pro všechny objednali palačinky.Horké lesní ovoce,zmrzlina,marmeláda a jako třešnička na dortu,spousta šlehačky.Děkujém!!!Poté co jsme snědli plačinky,jelo se znovu na chatu.A začala diskotéka.Znovu ale milionkrát pro mě lepší než ta předchozí.Na začátek byli pozvaní i profesoři a Viktor s Markétou měli proslov.Nakonec začali všichni tleskat,pískat,objímat se,něktří dokonce brečeli a všichni víme kdo:).Zhasli se světla a začalo hotové peklo.V dobrém slova smyslu.Nejdřív to na mě bylo moc divoké ale pak se naladil valentine´s day.A všichni ztichli,zavěsili se do sebe a vůbec se nenamáhali tancovat.Jen se jemně pohupovali do rytmu a potichu(vzhledem k hudbě) si povídali.Když si dvě holky nemohli najít žádného akčního kluka zavěsily se do sebe a nikomu to nepřišlo.Bavili jsme se dokonce až do půl jedné.Nenadále už byl pátek a všichni věděli,co to znamená.Muselo se domů.To nikdo nechtěl.Bohužel,teď už opravdu sedím v obýváku a přemýšlím nad tím,jaké by to bylo ,kdyby se to protáhlo aspoň o dva tři týdny :).Pěkná představa.
Začátek
Tak takhle to začalo....muzeum letadel
Buchlov
Jediné dvě fotky z Buchlova,teda nic moc
Buchlov
tma...
Zase mě chytla moj kreativní nálada
Buchlovice

Krásnéé...
Okolí chaty
Foceno z chaty
Loď
Amos....MAX. 30 lidí...bylo nás tam o trochu více no :)
Plže
Znáte plže?
Milotice

Milotice

Milotické panorama,nepovedené
Palačintas

Mňam,no coment
Hm....
To je konec

Já se s vámi loučím

KatkaXD