Překvapení z probuzení

25. července 2010 v 12:39 | Katka |  Moje tvořivé mozkové buňky
Při tom se mi zdál sen.Sen,který nebylo možné očekávat.
Znovu jsem seděla na molu a čekala.Nevěděla jsem na co.Neseděla jsem tam sama,vedle mě se choulila malá dívenka.Zlaté kudrnaté vlásky se jí vlnily skoro do půlky zad.Držela mě za ruku a pečlivě sledovala každý pohyb mého obličeje."Víš co se děje?"podívala se na mě zvláštním chytrým způsobem,který byste od dítěte nemohli očekávat.Můj výraz se změnil v nechápavý."Víš co se děje?"opakovala svou otázku.Nečekala na odpověď jen pustila mou ruku
a usmála se.Odhalila své mléčné bíle zoubky.Napřáhla se ke skoku a zmizela ve vodě
.
Tak můj sen skončil.Dále jsem se už nevyspala,mé podvědomí se totiž chtělo dozvědět,co to mělo znamenat.
První ranní paprsky se rozlévaly po mém těle a vysušovaly poslední kapky vody.Když se vyškrábaly až k mému obličeji,otevřela jsem oči.Chvíli jsem byla zmatená,přesně tak jak lidé bývají,když se objeví na neznámém místě.Najednou na mě dolehly důsledky včerejšího dne.Byla jsem tak strašlivě nezodpovědná,ale ještě více zvědavá,co je za tou jeskyní.Představovala jsem si Johna,jak teď někde tráví čas zatopený výčitkami,že mě nechal,že dopustil abych zůstala sama.Zvedla jsem svou starostmi zavalenou hlavu ze země a chystala se k odchodu.
Aniž bych postřehla jakýkoliv jiný zvuk než tiché šumění,došla jsem až ke stěně.Šum však nepatřil tichým vlnkám.Ochmatávala
jsem okraje stěny její ,avšak nikde jsem nenašla ani stopu po tom,že by se tam měl nacházet rozlehlý oceán.Ten, ke kterému jsem ještě včera pociťovala nechuť a za který
bych nyní zaplatila cokoliv,abych zahlédla aspoň vlnku,zrnko písku.Avšak nikde nic.
"Pitomá,pitomá…"šeptala jsem si.Pomalu se však šepot měnil v křik.Z bezmoci jsem začala škrábat tvrdou skálu kolem sebe.Docílila jsem však jen sedřených prstů a polámaných nehtů.Z nedostatku síly na další přihlouplé pokusy jsem se svalila na zem.Svěsila hlavu a snažila se uklidnit.Protírala jsem si spánky dlouhými táhlými pohyby.
Neměla jsem tedy jinou možnost.Až teď jsem si uvědomila to,proč jsem se sem včera snažila dostat.Průrva,která zaplňovala jeskyni chabým světlem a která se stala jediným východem ,byla tak akorát velká,aby se jí provlékl dospělý člověk.Šouravým krokem po kluzké zemi doprovázena jen zvukem tříštících se kapek,jsem postupovala až k ní.Jakmile se mé oči dostali až ke škvíře zaplnilo je rudé světlo.
Na obzoru se tyčily dvě oranžové kopule zahalující krajinu do zvláštních odlesků barev. Nad nimi se tyčil obrovský polokruhovitý měsíc blednoucí s nastávajícím dnem.Až teď jsem zjistila odkud pochází neustávající šum.K zemi se snášely jemné kapičky a vířily lístky keříků a květin.Udivilo mě,že jsem nikde ani koutkem oka nezahlédla stromy.Ty majestátní ,kyslík dávající obry. Nikde nic nenasvědčovalo tomu,že by zde něco mělo žít.Rostliny se sice měli k světu,dokonce vyzařovaly jakousi nepopsatelnou energickou touhu, ale i přesto jsem si všimla až mrtvolné krajiny.Ptáci,zvířata,ba ani hmyz zde nebyl k vidění.Hrůza,která mě společně s tímto místem polapila byla čím dál nesnesitelnější.
Tichým přešlápnutím jsem se prosoukala ven.
Přes klenbu stále ještě se táhnoucí od skály na mě nemohly.Měla jsem nutkavou potřebu se jim vysmívat.Moje mysl se nejspíš už začala snažit vyrovnávat se s nedostatkem komunikace.Kapky se mě nemohly ani dotknout.Po tváři mi přeletěl jemný úsměv.Kapičky,setinky vody se dostávaly na mou tvář a rozdýchávaly v ní horkost.
Nevím jak dlouho jsem tam seděla a jen tiše vnímala mokré divadlo.Podivovala jsem se zvláštním barvám květin ,tomu že poprchávalo z čistě modré oblohy i nezvyklé tichosti začínajícího dne.
Něco nepopsatelného mě však nutilo k pokračování dále.Chtěla jsem zjistit zda dál,pokud tedy nějaké dál bylo.Po chvíli mi ale došla jedna věc.Nejsem na zemi.Nemůžu být.Ty dvě,dvě obrovské koule na
obzoru nemohly být nic jiného než slunce udržující květiny a keře na živu.A zvířata.Existuje na zemi místo.Jediné místo,kde by bylo tak mrtvo jako zde?
Nic z toho ale nepotvrzovalo to,že bych byla na nějakém jiném místě nebo dokonce na jiné planetě.Taky to však nepotvrzovalo to,že můj mozek byl ještě zdravý.Jestli jsem se pomátla nebo zbláznila,klidně si můj kreativní mozek vymyslet tuhle scenérii.

PS:Hodně přemýšlím o tom nepokračovat v psaní,protože si myslím,že už to není ono....Mohu znát váš názor.
Katka XD
 


Komentáře

1 Říjnová Říjnová | Web | 26. července 2010 v 19:21 | Reagovat

Myslím, že to platí i o lesbičkách, ne jen o gayích:)

2 Bastet Bastet | Web | 19. srpna 2010 v 1:46 | Reagovat

eště piš ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama