Mám strach,že se jednou začnu bát

17. srpna 2010 v 21:59 | Katka |  Mé uvažování
Nenávidím strach,nesnáším ho.Mít ho napsaný na papíře, papír roztrhám a zbytek nechám sežehnout ohněm.Strach není dobrá věc a přesto mě pronásleduje každý den,každou minutu a sekundu.Já se bojím snad všeho od pavouků přes Robotku až k budouctnosti.Pomalu si zvykám na to,že se budu bát a i když jednoho krásného dne vezmu obrovskou tarantuly do ruky a řeknu nebojím se,je toho ještě spousta čeho se musím zbavit.Někdy se to hnusné stvoření,které se rozmístilo po celém světě do miliard lidí, snaží do svých nekalých úmyslů zapojit i fantazii a to se potom mám na co těšit.

Jsem strašpytel,ale kdybych měla vyjmenovat 10 věcí kterých se bojím,stěží bych si vzpomněla na 5...

A to by stálo za soupis všeho možného i nemožného,trapného i oprávněného ...toho čeho se bojím:

1.Kdykoliv před spaním myslím na něco,co by mohlo volně splývat se smrtí,může se stát,že vznikne hnusnej sen.Jó jsem zastáncem toho,že když se člověku v noci nezdá jediný sen,je to jen marnění drahoceného času života.

2.Tím se dostávám k druhé "fobii".Život je moc krátký.Někdy si není na co stěžovat,ale nikdy nemůžeš vyzkoušet všechno...ať se snažíš jak snažíš nikdy to nemůžeš stihnout.

3.Nevím co bych dělala kdybych  jednoho dne zjistila,že není nikdo komu bych se svěřila.Kdo by se mnou snášel denní strasti mé nekonečně dlouhé puberty.Kdo by mě objímal,když to nejmíň potřebuju a kdo by se mnou probíral nejnovější snové úlety.Koho bych mohla praštit,když si ze mě dělá srandu.

4.A bojím se budouctnosti,za chvíli nebudeme moci normálně komunikovat abychom na sebe dosáhli,abychom mohli doopravdy říct co si myslíme.Bude to mrtvé kovové plkání,které pozbyde významu ihned jak se vysloví.Vědci sice výmýšlej věcičky abychom toho museli dělat co nejméně,ale jestli to tak půjde dál tak budeme takové kuličky jako ti lidé z Wal-eho.Je to jako koukání do zrcadla budouctnosti.

5.Pak už tu jsou jenom normální strachy....Jako je třeba strach pavoukovitý,strach vzhůru nohama,strach zvláštních zvuků v chodbě,kde by v tuto chvíli neměl nikdo okounět.

Nebojsové neexistujou, a i kdyby tak já nejsem jedním z nich...Jsem strašpytel,kdo se ke mně přidá?

KatkaXD
 


Komentáře

1 ContessaNikoletta ContessaNikoletta | Web | 17. srpna 2010 v 22:09 | Reagovat

Ahojky..píšu povídku...má už 4 části..a byla bych ráda kdyby sis aspoň jednu přečetla :))) Pak můžeš kritizovat nebo chválit....Zajímá mě tvůj názor :))) Děkuju předem :) A promiň že tady oxiduju :D

2 Vivi Vivi | Web | 17. srpna 2010 v 22:25 | Reagovat

No každej se něčeho bojíme. To je zákonitý :)
Ale myslim, že bát se krátkosti života, budoucnosti, nebo nedostatku lidí na vyplakání, to mi připadá zbytečný. A tak se svoje strachy snažim omezit na ty nejzákladnější :D

3 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 17. srpna 2010 v 22:36 | Reagovat

jj podob strachu je opravdu hodně..ale i nás posiluje..

Určitě ti kritiku udělám, jen rposím o strpení..spousta zájemců je před  tebou..Pak ti dám vědět..
A rozhodně se nepoceňuj, pokud tě blogování baví nenech se ničím otrávit..Děláš to kvůli sobě..Kdybych se dívala na blogováni takto už dávno skončím..(příklad: Můj článek navštíví 30 lidí a kdo napíše komentář max 1-2 nebo nikdo..) Ale je mi to jedno..Kdo chce přečíst přečte a nechá názor..

4 k-leere k-leere | Web | 17. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

Já se bojím bolesti :D

5 matanov matanov | Web | 17. srpna 2010 v 22:49 | Reagovat

Je důležité si svůj strach připustit, abychom proti němu mohli bojovat. Těžko bojovat proti něčemu, čeho si ani nejsme vědomi, co zdánlivě neexistuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama