Leden 2011

Nemám ráda stavy....

30. ledna 2011 v 18:52 | Katka |  Mé prodloužené já!
A tím nemám na mysli stavy psychické, protože jak už asi všichni víte, se stavy psychickými jsem se srovnala už hodně dávno. Nemám ráda novodobé stavy.  Přišel k nám bratránek řekl "stav" a zkazil den. Nevěděla jsem proč. Možná je to tím, že strašně nenávidím, když se lidi snaží být styloví. "Kdysi" (asi před rokem), kdy jsem ani nevěděla, co to vůbec Facebook je, bylo vážně super hustý(další top10 slov), když někdo řekl styl. Taky se mi to nelíbilo...ale nebylo mi to tak proti srsti, jako slovo stav.
Lidi chodí po škole a vykládají si, co všechno si odpoledne dají do stavu na Facebooku. Podle mě jsou to blázni ti lidi sedící na Facu do první hodiny ranní a pak jdou spát ve dvanáct se vzbudí a hned musí světu zdělit, že právě vstali a že si na snídani dali actvii. Tohle je nějaký nový trend nejspíše.
Četla jsem článek...opravdu jsme na Facebooku závislí? Já se za to "jsme" nepovažuju, protože na Facebook si chodím prohlížet jen fotky s akcí, nebo čtu soukromé zprávy...přicházející jednou za týden.
Já si totiž myslím, že Face byl na tohle stvořený a ne na to, aby jsme na tom seděli hodiny a hodiny...psali jak se tam strašně nudíme. Jestli se nudíš na netu tak jdi dělat něco jiného a neotravuj svojí nudou ostatní.
Nemám ráda dvouminutové stavy....

Katka

Jak jsem nedokázala najít nic....

26. ledna 2011 v 19:46 | Katka |  Mé prodloužené já!
Když se tak dívám, co lidi všechno neumí a nevlastní popadá mě panika. Marně pátrám v paměti po jediné kloudné věci, u ktreré by se dalo říct, že ji umím.
Jako první mě napadlo malování...tohle jsem mohla hodit za hlavu, malůvky typu skřítek ze slámovou čepičkou nejsou kresby.
Prohlédla jsem dál...koukala jsem na sport. *Málem prskám smíchy, co že mě to vůbec napadlo*. Přece jenom: nedokážu se přehoupnout přes tyč, na kozu vyskočím jen s rozběhem. A že bych dělala salta na místě...to nemůžu říct.
Párkrát jsem se dokonce snažila něco vyfotit. Většinou jsem se divila, jak povrchní věci to jsou... sem tam se mi fotka povedla, ale po pár dnech s ní ,umístěnou na tapetě mě omrzela stejně jako ostatní. Ani o tom tedy nemůžu říct, že jsem v tom vyloženě nadaná.
Říkám si, co by člověk ještě mohl umět. Snad hm.....Blbnout...jo blbnout to mi jde. A našla jsem tím svůj smysl života? Myslím, že ne...pokud tedy nechci skončit jako potulný komediant.

Druhá strana téhle věci je, co dělám ráda. Když mám chuť vezmu do ruky tužku a nakreslím dva lidi, jak koukaj na měsíc. Když jsem plná elánu a energie...dokážu dokonce udělat kotrmelec. Většinou však plna elánu při tělocviku nejsem. (To je totiž asi jediné místo, kde se řízeně pohybuju, na cvičení jsem totiž dosti líná.)
Jo a, fotím ráda...co je lepší než když ležíš nad broukem (nelétavým), na mokré zemi, hodinu šteluješ objektiv a najednou zjistíš, že ten brouk vlastně létavý byl. Pěkné...a jak zábavné.
Pokus
Dalo by se říct, že tohle je pro mě dokonce třetí strana mince...něco extra o co bych nechtěla přijít. Měla bych asi zmínit, pro některé "neurčené" lidi divadlo. Já vím pro Vás "některé" už to musí být pěkně otravné, ale co nadělám s tím, že když si na to vzpomenu cítím se jako bych v zimě povídala o pláži a moři. Jsem natěšená jak pes před procházkou a prostě nedokážu neříct, jak strašně fajn to s nima bylo. Jediná zamilovaná.....
Mám to ráda...ale že bych to uměla to se říct nedá.
Celkem mě mrzí, že mi mamka říká, že člověk se na DAMU nedostane jen kvůlli své průměrnosti. Moje sebevědomí zakolísalo a tak se asi budu muset smířit se stejným životem, jako má ona. Říká, že mi to bude stačit, ale já si prostě myslím, že denodenní s
tereotyp není pro mě. Chci hrát dokud nezhynu v rukou...Romea.

Katka

A kde je ta hranice?

25. ledna 2011 v 17:00 | Katka |  Mé uvažování
Přemýšlela jsem. (Zas a znovu) Kde je hranice sebeubližování a kdy už je člověk nucen zajít dál? Jsem náctiletá...očekává se ode mě, že budu v depresích a snaživě budu přemýšlet nad...vlastní smrtí?
Říkám si, že na tom nejsem zas tak špatně a pokud mám klapající rodinu, skvělé kamarády a vyplnění volného času, nemám tedy právo ani na to myslet.
A přesto se to čas od času děje. Nikdy nepřemýšlím o tom, že bych se chtěla sama zabít to ne... zaprvé jsem na to moc zbabělá a za druhé nevím proč bych to měla dělat.
Pche to já kdybych to měla udělat vždycky, když jsem ve srabu tak už bych byla mrtvá nejméně od té doby, co jsem na gymplu. Tam na mě jaksi dolehla ta zodpovědnost a bylo mi dovoleno nahlédnout do světa...řekněme dospělejších. Není to, jako když ti je deset a jseš na rodiče nakrknutý kvůli novému kolu. Tady už jde prostě kolo stranou. Vidíš jak se musíš změnit, jen abys mohl přežít v té džungly přetvořených lidí. Lidi jsou totiž přetvoření k dnešnímu obrazu.
To já beru to se dít musí. Někdy mě to dokáže pekelně naštvat a už jen to, že se nefotím zvrchu před zrcadlem mi říká, že jsem divná. Podle nich. Podle mě je to prostě jen hloupý trend.
Jsem divná a měla bych se zabít? Ne to myslím, že ne. Na druhou stranu "to" říkám teď. Nemohla bych to tvrdit, kdyby mě někdo šikanoval nebo bych třeba byla po rozchodu. Jak bych mohla. Co kdyby to byla taková deprese, že bych se ztrácela a s každým krokem by jenom přibývala slova
               
                                                           "Proč--to--neudělat?"

Nechystám se. Už můj názor na smrt je jedna velká černá díra. Zaprvé bych to nedokázala.....  za druhé bych v tomto ohledu asi nedokázala být sobec. Věřím totiž, že bych tím neublížila jenom sobě, ale i pár dalším blízkým lidem. A za třetí tohle není východisko...vždycky se to může v dobré obrátit, nikdy nemůžu vědět jestli třeba za měsíc nepřijde a neřekne něco, na co čekám už skoro rok.
                      Nevydžela bych bez nich ...bez toho...bez vás...bez ně(...)..světla

Katka

Miliónová hračka...Merci

14. ledna 2011 v 18:24 | Katka |  Mé prodloužené já!
.....Merci je moje děkuji...Merci za to, že jsi a že se mě snažíš neignorovat. Snad se to stalo proto, že jsem tančila a on řekl, že jsem byla dobrá a že jsme nakonec tančili spolu. A že jsme přesídlili i na jakési kostnaté objímání. (Samozřejmě když má tu slabošskou náladu politovat ty stydlivé), které mu dozajista není dvakrát příjemné. Nebo ho přinejlepším bere jako nevyhnutelnou nutnost a povinnost. Ale je to pěkný...pěkný a divný. Já se tu v posteli brodím plyšáky... a on by si už mohla začít hledat vlastní bydlení. Je jedno, že už někoho má. Je to jakási samozřejmost, že? Není to snad jedno? Stejně bych ho obdivovala jen z dálky....vyjde to na stejno. A na tom se nic nezmění. Snad jen, že se naučím tančit a dostanu se blíž.
Jak dětské uvažování. Jako když se dítě zamiluje do té "miliónové" hračky za výlohou. Den co den se může chodit dívat, dokonce může vídat i některé šťastné děti si s ní hrát. Zanedlouho, ale hračku stáhnou z prodeje. A příběh hračky pokračuje....i když už bez toho osiřelého dítěte za výlohou. Já miluju miliónovou hračku, ale jsem dítě chudé, které si nemůže uloupnout ani kousek z ní pro sebe.

Vášnivě toužící, nikdy neukojené dítě natahující ručku po miliónové hračce.....

.......(Jen ať se to nikdo jiný nedozví)

Držím revoluční "hladovku"

2. ledna 2011 v 20:10 | Katka
A je to tady...s novým rokem to přece jednou muselo přijít. Ale já jakožta velmi "originální" člověk samozřejmě nedržím hladovku jen tak ledajakou. Bude to moje takzvaná informační hladovka, kdy každý měsíc jeden týden nebudu používat počítače a .... prozatím stačí počítač. Snad nevěřím ve svou pevnou vůli nebo co. Místo těchto šaškáren se radši budu plně věnovat studiu. Už mi asi vážně začíná hrabat. Budu se stávat nezávislou na internetu, facebooku, icq...ty poslední věci vůbec nepoužívám takže to pro můj organismus nebude taková rána. Za týden...což já vidím teda na úterý....se ukážu a zvěstuju vám nové objevy...jestli jsem trpěla halucinacemi, bolestí břicha, hlavy, jestli jsem nezačala bláznit, křičet z žádných důvodu, hystericky se smát a to snad stačí.Horší to snad nebude...

Revoluci nazdar!

Je to tady...nebo tak to řeknu...zítra to přijde!

Katka

Proč nesmazat rok 2010

2. ledna 2011 v 19:25 | Katka
A tak to jsem zase jednou procházela svou přemýšlející náladou...nejspíš bych měla shrnout letošní rok do pěkného řádku. Do pěkných pár řádků. Takže obecně... rok bych zařadila do té nadprůměrnější škatulky...tam by měl pobývat společně s léty 1996,2007 a 2000. Faktem číslo jedna byl Bambules...v podstatě nic světoborného, ale doufám, že se podepsal na mně i na pár let dopředu-v něm přetrvávám už skoro rok. V únoru oslavím narozky- své první. A co jsem tam zatím dokázala? V podstatě nic. Hrála jsem zvířátka poskakující po pódiu a pokukující po dětech. Dokonce jsem si zakrála v Petřvaldě-fajn. Střihla jsem si roli ve Třech prasátkách a na pódiu se jako napotřebný pták setkala i s hlavními postavami. Nevžila jsem se do toho a tak moje nepotřebná role vyzněla naprázdno. Teď by měla přijít babička v Sůl nad zlato-doufám. Ta tam má aspoň více jak dvě věty. Zažila jsem Budulínka, Perníkovou chaloupku, Tři prasátka přijde Sůl nad zlato. Za chvíli to bude pátá pohádka a s ní další narozeniny. Ale dost už Vás těmi žvásty nebu dále nudit.
Potom k věcem neméně osobním. Upevnily jsme přátelství a založili kroniku, která v tuto dobu koluje mezi náma.

Začíná se mi plnit můj Sen plného života a když to tak půjde dál...začne se mi plnit i další z mých snů sepsaných v mým starým twilightowským deníku. Snad- možná - kdo ví?

1.Zůstat v bambulesu ANO
2.Najít něco    ?   (Snad na zemi?)
3.Strávit prázdniny šprtáním čehokoliv   X
4.Zhubnout !!! A to tu přece nesmělo chybět :)

Vlastně jsem se ani pídí nezmínila o škole. A taky zmiňovat nebudu. Křídy,křídy,nuda a křídy. Nehodlám si kazit poslední hodiny volnosti.

Šťastný Nový rok....
Katka

Nechci spát....chci tančit ...

1. ledna 2011 v 22:10 | Katka |  Mé prodloužené já!
Je prvního.....před pár hodinami jsem se probudila a už po mně chcou,abych unavená ulehala do postele.
Včera v noci...ve čtyři ráno jsem se ještě odhodlala ke "krátkému" zápisu. Ještě za čerstva,kdy jsou pocity dostatečně živé, aby se dali ještě jakš takš zaznamenat. Za ten tak krátký Silvestr jsem stihla zažít víc, jak za celý týden válení se u beden s cukrovím. Byl to snad můj první Silvestr bez těch televizních šaškáren a parodií. Na oslavu jsme měli celý dům a s každou nově příchozí rodinou místa neúprosně ubývalo a hustota osídlení čtverečného metru se zvyšovala. Někteří chytří lidi pochopili, že se dá využít i pohostinosti podlahy.
Dospělí se nás samozřejmě všelijak snažili zabavit, aby odvedli pozornost od vlastních dětem nepřístupných hrátek. Silvestr jsem v podstatě strávila se stejně starým klukem a jeho mladší sestřičkou.
Nějak strašně rychle ubíhaly poslední chvíle roku 2010 a konečně se oslava Nového roku rozhořela naplno. Chytře jsme odnesli ohňostroje doprostřed rybníka a čtvrt hodiny čekali... kdy už konečně skončí až si budeme moct připít. Bouchlo šampáňo a tak nějak přišel Nový rok. Nenásilně. Všichni chlemtali šampusy z jedné flašky a všichni křičeli a byli šťastní.Nic více.
2011
Po příchodu "domů" a po pár hodinách irských tanců a vyječeného zpěvu, někteří upadali do polobezvědomí...samozřejmě z nezjištěného důvodu. Já jsem nejspíš vypila až moc kofoly na to, abych podobně mohla upadat někam. Chtěla jsem tancovat, ale tak nějak už se nikdo neměl k tomu aby vstal a jen trochu povyskočil.
"Nejlépe" dopadl jeden nejmenovaný pán...hlava mu klimbala ze strany na stranu a on se s přivřenými víčky ještě snažil zpívat Nohavicu. Nepovedlo se.
Domů jsme se dostali něco kolem čtvrté hodiny ranní.

Možná bych mohla říct, že doufám Jak na Nový rok tak po celý rok.
Protože tohle nebyli zážitky jediné... ale o tom snad někdy...nikdy.    (Těším se do Maďarska....)

Katka