A kde je ta hranice?

25. ledna 2011 v 17:00 | Katka |  Mé uvažování
Přemýšlela jsem. (Zas a znovu) Kde je hranice sebeubližování a kdy už je člověk nucen zajít dál? Jsem náctiletá...očekává se ode mě, že budu v depresích a snaživě budu přemýšlet nad...vlastní smrtí?
Říkám si, že na tom nejsem zas tak špatně a pokud mám klapající rodinu, skvělé kamarády a vyplnění volného času, nemám tedy právo ani na to myslet.
A přesto se to čas od času děje. Nikdy nepřemýšlím o tom, že bych se chtěla sama zabít to ne... zaprvé jsem na to moc zbabělá a za druhé nevím proč bych to měla dělat.
Pche to já kdybych to měla udělat vždycky, když jsem ve srabu tak už bych byla mrtvá nejméně od té doby, co jsem na gymplu. Tam na mě jaksi dolehla ta zodpovědnost a bylo mi dovoleno nahlédnout do světa...řekněme dospělejších. Není to, jako když ti je deset a jseš na rodiče nakrknutý kvůli novému kolu. Tady už jde prostě kolo stranou. Vidíš jak se musíš změnit, jen abys mohl přežít v té džungly přetvořených lidí. Lidi jsou totiž přetvoření k dnešnímu obrazu.
To já beru to se dít musí. Někdy mě to dokáže pekelně naštvat a už jen to, že se nefotím zvrchu před zrcadlem mi říká, že jsem divná. Podle nich. Podle mě je to prostě jen hloupý trend.
Jsem divná a měla bych se zabít? Ne to myslím, že ne. Na druhou stranu "to" říkám teď. Nemohla bych to tvrdit, kdyby mě někdo šikanoval nebo bych třeba byla po rozchodu. Jak bych mohla. Co kdyby to byla taková deprese, že bych se ztrácela a s každým krokem by jenom přibývala slova
               
                                                           "Proč--to--neudělat?"

Nechystám se. Už můj názor na smrt je jedna velká černá díra. Zaprvé bych to nedokázala.....  za druhé bych v tomto ohledu asi nedokázala být sobec. Věřím totiž, že bych tím neublížila jenom sobě, ale i pár dalším blízkým lidem. A za třetí tohle není východisko...vždycky se to může v dobré obrátit, nikdy nemůžu vědět jestli třeba za měsíc nepřijde a neřekne něco, na co čekám už skoro rok.
                      Nevydžela bych bez nich ...bez toho...bez vás...bez ně(...)..světla

Katka
 


Komentáře

1 lancika lancika | Web | 25. ledna 2011 v 17:10 | Reagovat

Hezkej blog a hezká úvaha. Nemohla bys posoudit můj blog pls? Díky

2 adaluter adaluter | Web | 25. ledna 2011 v 17:17 | Reagovat

Přeji ti, aby tvůj názor zůstal stejný. Moc pěkně napsané.

3 Andy Andy | Web | 25. ledna 2011 v 17:17 | Reagovat

Ty to máš dobré, když máš skvělou rodinu a kamarády. Ale co člověk, co chodí až do noci úplně sám po parku jen proto, že za žádnou cenu nechce domů a všichni "kámoši" se na něj vybodli? Co si asi myslí, že by tu na tom světě někomu chyběl? Kdyby s ním chtěli být, tak proč nejsou? To si ale většina lidí uvědomí, až co dotyčný zemře nebo se o to aspoň pokusí. Lidi jsou pitomci.

4 screamers-fans screamers-fans | 25. ledna 2011 v 17:18 | Reagovat

Ahoj máš moc hezký blog. Jestli jsi fanynkou skupiny Screamers nabo jsi o nich už slyšela a chtěla by ses dozvědět něco víc koukni ke mně. No kouknout se můžeš i tak :D díky caukky

5 Nyan Youko Nyan Youko | E-mail | Web | 25. ledna 2011 v 17:24 | Reagovat

moc zajímavej článek... bylo hezké ho číst :)

6 Katka Katka | Web | 25. ledna 2011 v 18:36 | Reagovat

[3]: Lidi někdy dokážou být pitomci...ale nemůžeš je všechny házet do jednoho pytle...Co když někdo tím parkem bloudí taky. A co když zrovna čeká na tebe. Vždycky je nějaké když a kdyby. Všechno se může obrátit přesně naopak....
Ale máš pravdu nevím jaké to je. Nemůžu to soudit.

7 maybe-strange maybe-strange | Web | 25. ledna 2011 v 19:13 | Reagovat

Já a moje 5tiletá deprese, fakt mě to už nebavilo, dva roky sebepoškozování.. dost. Už jsem neměla sílu, chtěla jsem to ukončit, nepovedlo, tak znovu.. Hm, dvakrát a dost. Tak před dvěma třemi měsíci, jsem si myslela, že se to zlepšuje, heh, vůbec..

8 Dr. G Dr. G | 27. ledna 2011 v 7:46 | Reagovat

teď mám zas nad čím uvažovat.
doufám, že on se konečně zpamatuje a zblížíte se (, ale ty tomu musíš taky trochu pomoct xD nezapomeň)

9 Kerol Kerol | Web | 7. února 2011 v 14:07 | Reagovat

nádherné, krásně napsané a přesně jsem pochopila co jsi chtěla říct, i když mám všechno co jsi psala (klapající rodinu, kamarády..) přesto mě občas zavalí tma a já začnu takhle uvažovat ale stejně jako ty, jsem na to srab a navíc věřím v to, že jednou jsi dole a po druhý zas nahoře :D život je jedna taková velká váha štěstí a smutku a záleží na tom v kam se danou chvíli převáží :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama