Miliónová hračka...Merci

14. ledna 2011 v 18:24 | Katka |  Mé prodloužené já!
.....Merci je moje děkuji...Merci za to, že jsi a že se mě snažíš neignorovat. Snad se to stalo proto, že jsem tančila a on řekl, že jsem byla dobrá a že jsme nakonec tančili spolu. A že jsme přesídlili i na jakési kostnaté objímání. (Samozřejmě když má tu slabošskou náladu politovat ty stydlivé), které mu dozajista není dvakrát příjemné. Nebo ho přinejlepším bere jako nevyhnutelnou nutnost a povinnost. Ale je to pěkný...pěkný a divný. Já se tu v posteli brodím plyšáky... a on by si už mohla začít hledat vlastní bydlení. Je jedno, že už někoho má. Je to jakási samozřejmost, že? Není to snad jedno? Stejně bych ho obdivovala jen z dálky....vyjde to na stejno. A na tom se nic nezmění. Snad jen, že se naučím tančit a dostanu se blíž.
Jak dětské uvažování. Jako když se dítě zamiluje do té "miliónové" hračky za výlohou. Den co den se může chodit dívat, dokonce může vídat i některé šťastné děti si s ní hrát. Zanedlouho, ale hračku stáhnou z prodeje. A příběh hračky pokračuje....i když už bez toho osiřelého dítěte za výlohou. Já miluju miliónovou hračku, ale jsem dítě chudé, které si nemůže uloupnout ani kousek z ní pro sebe.

Vášnivě toužící, nikdy neukojené dítě natahující ručku po miliónové hračce.....

.......(Jen ať se to nikdo jiný nedozví)
 


Komentáře

1 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 16. ledna 2011 v 16:11 | Reagovat

Když si jí nemůžeš dovolit, ukradni ji. Per se za to, co chceš udělat, jinak se ti to nikdy nepodaří...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama