Srpen 2011

15-té

6. srpna 2011 v 22:30 | Katka |  Mé uvažování
Jak jen může jednu velkou super akci zničit jedna malá rozmazlená holka? Mohl to být fajn nebýt sestřenčiných 7. narozenin, na kterých nás ani nechtěla. Vážně, kdybyste slyšeli, nevěřili byste.
"Tak my už jdem Veri jo?" a teď se podržte "Bomba, super!"
Tak my jsme zrušili všechny akce a ona si nás potom s prominutím pošle někam!
Dneska toho na mě už bylo fakt moc. Jsem stále jako dítě, ale polovinou přemýšlení se přetvářím na dospělého člověka. Když musíte žít mezi rozbroji a když se musíte neustále zastávat mamky, jak před dědou tak před její vlastní sestrou, něco vás to naučí. Nenávidím tyhle rozbroje, ale mamka říká, že v tomhle musíme žít kvůli babičce.
Normálně by stačilo, aby mamka přestala s tetou mluvit a pro obě by to bylo nejlepší. Pro obě možná ale ne pro babičku. Nemá to teď lehké a tak se teta s mamkou snaží přetvařovat, že se maj rádi.
Jak já miluju hraní, tak v životě nezastupuji přetvářku. Nenávidím to, ale ony to asi chápou dobře. Babička by se zhroutila.
Je to moc těžký a já ani nevím, jestli jsem vám to vůbec chtěla říct.
Prostě když jsem teď starší, říkám si, že to vlastně není mezi námi v rodině tak ideální, jak se zdálo, když mi bylo sedm.
Však těm prckům to taky za pár let dojde.
Asi se na to vykašlu a půjdu spát, svoje nadávky si vezmu do postele a snad to přes noc vyprchá.
Dobrou noc...