Únor 2012

Jak se lyžák (ne)vyvedl

26. února 2012 v 14:49 | Katka |  Mé prodloužené já!
Ani mi nedošlo, že to přišlo tak nějak rychle. Nasedli jsme do autobusu a už se prostě jelo. No jo říkala jsem si "Lyžák v prváku je důležitá věc. To není jenom jako výlet na konci roku..." Samozřejmě padlo spoustu debat, jestli riskovat alkohol nebo raději držet příšerný týdenní půst. K oněm debatám jsem se samozřejmě nepřipojovala. Alkohol jde totiž tak nějak mimo mě. Nakonec naše třída ukázala charakter a jen kromě výjimek odolala pokušení.
Pomalu si zvykám na to, že čím jsem starší tím víc vnímám svět takový jaký je. Plný překážek a přetvářek, které jsou na povrchu krásné a uvnitř se chystají vybouchnout.
Na pokoji s námi naštěstí neskončila ona královna třídy, mimochodem vztahy mezi námi byste nejspíš nepochopili ani kdybyste byli z rodiny. Byla jsem štěstím bez sebe, ale podivovala jsem se, že pomluvy nejsou na denním pořádku jenom mezi povrchními lidmi. I fajn lidi někdy nedokážou říct člověku do očí, co si o nich myslí. Nejspíš jim to připadá jako velmi krásný způsob pomsty. Ano...opět to jde mimo mě. Já radši nepomlouvám, aby se to nemohlo obrátit proti mně. Já totiž raději nemluvím vůbec.
Nechápala jsem, kde se ztratilo to "porozumnění", které jsme si vybudovalí v sekundě na prvním lyžáku. Prostě se vypařilo a společné programy, velmi často končili fiaskem a špatnou náladou pořadatelů. Prostě už se začínáme vybarvovat každý jiným směrem. Ale to se dá pochopit. Tak jen budu čekat, až zase příjde další akce, kde znovu poznám, jak se vyvíjí atmosféra v naší třídě. Zatím budu jenom doufat, že to nebude ještě horší.
No abych se vůbec dokázala dostat k lyžování. Bylo to fajn, ale nikdy bych neřekla jaká je ta samomluva sviňa. Celou cestu dolů jsem se totiž snažila přesvědčit, že se nezabiju, že to přežiju a že když se dostanu na tom ledu po černé dolů bude ze mě mistr lyžař. Mistrem jsem se nakonec nestala, ale přežila jsem to ve zdraví, jen z menšími odřeninami v krku :)
(Možná se mi chce tak trochu zpátky)

Katka