Červen 2012

Moje věc

6. června 2012 v 18:31 | Katka |  Mé uvažování
Nemůžu se přestat "smát". Asi si hodně z Vás říká, o je na tom divného a proč vlastně tady píšu jenom samé plky. Jenomže tohle už vážně přesahuje všechny meze. Nikdy bych nevěřila, že mě někdo a už vůbec né mí rodiče budou obviňovat z toho, že nemám kluka. JO? Taky Vám to příjde absurdní? Mám takový pocit, že už vážně neví, co si na mně najít.
"A ty se divíš, že nemáš kluka? Vždyť ty...ty..(hledaje správná slova)..ty nejsi normální."
A co je pro Vás jako normální? To, že budu chodit ven s klukama a holkama a neustále celý život navazovat kontakty? Proboha lidi, já taková nejsem, nikdy nebudu a nechci být. Jsem ráda, za to co dělám a baví mě to. Rádá si ahraju na flétnu a to, že to kombinuju notnou dávkou hvězdné brány a divadla není pro mě nic divného. Ba naopak, já to miluju. Vyhovuju si, alespoň po psychické stránce...(s mouchama)
Proč se mi vůbec štvou do toho, do čeho jim vůbec nic není. Momentálně jsem spokojená, nic nepotřebuju. A divte se ani kluka! Tohle je pro mně teď vážně to poslední, o co se starat. A jim právě tohle může bý ukradené.
Úplně stejný příklad je to, jak se mě snaží narvat do tanečních. Nebudu Vám lhát, klidně bych šla. Ale není s kým a pokud si mí milý rodiče myslí, že budu před Tescem žebrat o tanec, tak to se šeredně mýlí. Přiznávám, že jsem se moc nesnažila a nejspíš jsem asi blbě vychovaná v duchu gentlemanství a držení dveří. Vím, že s takovou v naší společnosti asi dlouho nepřežiju, ale to už jsem prostě já...naivka :)
Kdo mě zná ví, že se strašně dlouho dokopávám se zeptat jediného kluka, kterého znám, ale kdo mě zná ještě líp, asi ví, že se mi tohle nikdy nepodaří. Možná až příjdu domů, tak si vyfackám za to, že jsem se na to zase vykašlala, ale zítra se k tomu stejně nedokopu.
To jsem já, už smířená, že to ke mně prostě patří. Teď je jen na Vás, abyste se s tím smířili VY....

Katka